Tuly letí do Partizánského

Občas to tak na člověka přijde, že má potřebu si udělat delší výlet a obzvlášť v zimě, kdy letové počasí je velmi skoupé a aviatikovi nedá mnoho příležitostí. A právě tlaková výše nad Evropou byla toho příčinou, že jsem se svým Tulym podnikl trochu delší výlet po jižní hranici Slovesnka přes Nitru do Partizánského.

Nápis na jednom z hangárů na letišti Partizánské

Plán byl vystartovat ve středu 9.2.2023 v 8.30 hod. z letiště Bidovce. Ale jak tomu občas bývá, člověk míní a letecký pán Bůh mění, tak jsme vystartovali až zhruba o hodinu později. Nicméně hned při startu jsem si uvědomil, že je dobré odmlžit přední sklo, neboť po ohřátí motoru byl mým rozhodnutím vzlet z dráhy 17, což je dráha přímo od věže, ale mírně do kopce a jelikož startuji se svým Tulym na půl plynu, chce to nepochybně i delší rozjezd.

Na palubě jsme byli samozřejmě dva, tedy já a Dušan, s kterým létáme za různými dobrodružstvími, a i tuto středu tomu nebylo jinak. Proto i naše váha byla větší a Tulymu se na půl plynu moc nechtělo. Přidal jsem mu tedy trochu energie do útrob a kroutivý moment vrtule nás začal mírně stáčet vlevo, takže jsem zase musel ubrat, abych srovnal letadlo do osy dráhy, což se povedlo. Celou situaci mi ztížil omezený výhled přes zamlžené okno z kabiny. Naštěstí po srovnání letadla se vše uvedlo do normálu, zvedl jsem ostruhu, dal plný plyn a už jsme letěli.

Tuly na dráze 17 v Bidovcích. Tato fotka byla pořízena jindy, než v den letu do Partizánského.

V každém případě si do kabiny namontuji nějaké ventilátory na ofukování okna, protože když pilot vidí před sebe, je ten rozjezd a následný rozlet hned veselejší.

Nicméně odstartovali jsme okolo půl desáté, odhlásil jsem nás z Bidovec a začal komunikovat s Košice TWR 120,400 Hz a ohlásil náš záměr vstoupit přes bod E v obci Ruskov a následně vystoupit přes bod W v obci Moldava nad Bodvou. Řídící nás uvítal v jeho rajonu a dal mi povolení průletu skrz CTR Košice.

Poté mne požádal, abych z důvodu provozu na finále RWY 01, točil na jih a letěl tím směrem do odvolání. Jeho přání bylo pro mne samozřejmě rozkazem, takže jsem mu udělal tu radost a stočil Tulyho na jih. Když mne vyzval k návratu na původní směr letu, opět jsem mu vyhověl, neboť toho dne se mi do Maďarska letět nechtělo a vlastně jsem neměl podaný ani letový plán, který je pro vstup do maďarského vzdušného prostoru podmínkou.

Opustili jsme košické CTR a letěli nádhernou Zadielskou dolinou směr Tornala. Jestliže jste ještě nikdy neletěli tímto nádherným přírodním úkazem, pak vám to vřele doporučuji, protože ten nádherný pohled za to opravdu stojí. Po zhruba 45 minutách letu jsme přistáli na soukromém letišti v Tornale, kde na nás čekal kamarád Vojta Doboš se svým vírníkem Calidus. Jelikož bylo poměrně chladno, po přistání jsem trochu upravil chlazení motoru, abychom dosáhli optimálních teplot, což je 80 - 90 stupňů.

Městečko Tornala na jihovýchodě Slovenska, kde jsme poblíž komína přistávali na zdejším letišti.

Následně jsme odstartovali a pokračovali přes Rimavskou Sobotu směr Lučenec. V Lučenci jsme proletěli nad letištěm a zrovna tam prováděli letecký výcvik na Viperu SD4, ale ještě byli před vzletem, takže jsme jim nijak jejich činnost nenarušili naší přítomností. Lučenec jsme měli v plánu jako záložní letiště pro případ, že by bylo ještě potřeba nějak Tulymu doupravit chlazení, ale vše již bylo v pořádku, proto jsme pokračovali jihozápadně k slovensko-maďarské hranici, neboť prostor R60B byl v tu chvíli aktivní a nešlo jej podle původních záměrů prolétnout.

Vojta Doboš ve svém vírníku Calidus.

Jižní hranice Slovenska skýtá nádherná panoramata přírodní krásy, takže jsme si to užívali a Vojta nás seznamoval s místy, která v příznivějším počasí určitě rádi navštívíme. Ukázal nám řadu ploch, na kterých se dá přistát, takže má moje letecká dušička o čem přemýšlet a co plánovat.

Zhruba na severozápadní úrovni města Šahy jsme let stočili mírně na sever a pokračovali směr Levice, neboť jihozápně tohoto krásného městečka se nachází letiště Tekovský Hrádok, nad jehož dráhou jsme proletěli a pokračovali nad Vráble a dále k Nitře.

Právě se chystáme k průletu podél dráhy 31 nad letištěm Tekovský Hrádok

Nitra je nádherné město, kterému ve jeho středu dominuje krásný zámek. Ten jsme si obletěli a udělali nějaké fotky a videa. 

Monumentální zámek uprostřed nádherného slovenského města Nitra.

Po průletu nad městem Nitra jsme pokračovali k další dominantě, kterou je bezesporu hora Zobor. Ve videu ji nazývám Vtáčnik a skutečně nevím kde jsem si takovou blbost dal do hlavy, ale věřím, že to nikoho nepopudilo, ale spíše rozesmálo. Na severní straně města jsme proletěli nad maminkou našeho kamaráda Vojty a pokračovali podél řeky Nitry, okolo Topoľčan do Partizánského. Jelikož jsme přilétli ve směru dráhy 07, udělali jsme nad ní průlet a zařadili se do levého okruhu téže dráhy.

Nakonec jsme zdárně přistáli a naše "vznášedla" zaparkovali před hangárem Vojtova kamaráda, abychom nikomu nepřekáželi. Od letadel nás čekala asi 500 m dlouhá cesta k Aerocafé, během níž jsem udělal malou reportáž z místa našeho přistání. 

První fotka s Tulym v Partizánském před hangárem Vojtova kamaráda.

 S Aerocafé to byl skvělý nápad, protože kavárna je velmi útulná a pěkná na pohled. Zrelaxovali jsme, domluvili zpětnou trasu, neboť jsme měli v záloze dvě varianty a po necelé hodině sezení v kavárně jsme se rozhodli zvednout kotvy.

V Aerocafé bylo příjemně.

K zpáteční cestě jsme zvolili trasu "přes kopečky", kde bylo nutno provést komunikaci s leteckou základnou Sliač, neboť jsme část tohoto letu potřebovali absolvovat v jejich prostorech. Ačkoliv jsme do prostor letěli každý sám za sebe, což je i nutnost, neboť skupiny musí mít do řízených prostor na Slovensku podaný letový plán a to my jsme samozřejmě neměli, snažili jsme se držet pohromadě, abychom se po vystoupení z řízeného prostoru nemuseli hledat někde nad zalesněnou oblastí.

I když jsme letěli poměrně blízko u sebe, občas se nám Vojta se svým vírníčkem ztratil, ale opět jsme ho našli a aspoň jsme během tohoto letu neumřeli nudou. Do řízeného prostoru spadajícího do jurisdikce Sliač Radar jsme vstoupili přes bod Ostrý Grúň. Přelétli jsme nádherné meandry řeky Hron a v dáli viděli město Žiar nad Hronom. Za dalším kopečkem nás čekala obec Dobrá Niva, která má též svoje letiště severně od samotného města, hned vedle silnice.

Z prostorů jsme vystoupili přes bod KALIF. Nevím proč, ale moje navigace jej neukazovala a Vojtova ano, což mne docela zmátlo, neboť oba používáme SkyDaemon. Nicméně jsem si říkal, že si to budu pamatovat, vždyť je to takové orientální slovo. A samozřejmě, když jsme přilétali k onomu bodu, namísto toho, abych se podíval na nákoleník, kde jsem jej měl  poznamenaný, tak jsem se spoléhal na svoji paměť. Vždyť to byl takový orientální název a ejhle, byl to PAŠA? Ne! VEZÍR? Ne!!! SULTÁN? To je moc dlouhé!

Nakonec jsem si vzpomněl, že jej mám napsaný a podíval se na papír. Takže doporučuji, bez nákoleníku ani ránu!

A to už jsme vystupovali z vojenského prostoru a pod námi se ukázala opravdu exkluzívní vodní nádrž Málinec. Jestli jste tam ještě nebyli, tak doporučuji, protože z výšky to vypadá skutečně znamenitě. Následně jsme začali vyklesávat směr Rožňava, kde jsme si udělali průlet nad Vojtovou letní plochou, nad samotným městem Rožňava a Vojtovou vesnicí Jovice.

Nádherná vodní nádrž Málinec.

Poté jsme již nasadili směr Košice a přeletěli pohoří, které odděluje Rožňavu od Zadielské doliny. V Turnianské kotlině nad Veľkým jezerem jsme se rozloučili s Vojtou a pokračovali do CTR Košice.

Po průletu řízeným košickým prostorem jsme z něj opět vystoupili nad Ruskovem a pokračovali do Bidovec. Tam se nám stala taková humorná situace, protože jsme nevěděli, jaký je vítr a museli jsme udělat průlet nad dráhou 35, abychom zjistil směr větru. To bylo bez problémů, ale jak jsme již byli jistí svým návratem domů, nějak jsme se zapovídali, já se podíval na směr větru, ale v zápalu debaty jsem to hned zapomněl, tedy lépe řečeno mne vyvedl z míru Dušan, který říkal: "Proč jdeš na dráhu 17, když jsi říkal, že to fouká ze severu?" Na to jsem mu odpověděl: "Ne, z jihu to fouká, proto jdu na dráhu 17." No, už jsme měli dilema, abych nesedal po větru, tak jsem letěl zpět nad dráhu 17 a skutečně zjistil pravý stav větru bez jakéhokoliv vyrušování.

Nakonec jsme tedy šťastně přistáli na dráhu 17, poděkovali Tulymu za skvělý zážitek, uklidili jej a já jsem ho tradičně pohladil po náběžné hraně levého křídla.

Šťastný výraz v našich tvářích vypovídá o pocitech, které nám náš výlet přinesl.

Tím byl náš skvělý výlet ukončen a mohli jsme jet s nádhernými pocity z dnešního dne v klidu do svých příbytků.

Pokud chcete ještě více informací z našeho letu, pak neváhejte a zhlédněte video z našeho výletu, které jsem pro vás připravil na našem youtube kanálu Létám, létáš, létáme.

Líbil se vám tento článek? Navštivte náš youtube kanál Létám, létáš, létáme nebo naší webovou stránku www.letamletasletame.cz .